Místo krátkého video rozhovoru nakonec dopadl jen psaný rozhovor. Ale i tak v něm přinášíme odpovědi na Vaše otázky. Dotkneme se témat jako koronavirus, očkování a péče o miminka. Také se paní doktorky ptám na její osobní zkušenosti s prací s dětmi.

A začneme hned zostra. Opět vstupují v platnost nařízení o povinném nošení roušek.

1. Co si myslíte o nošení roušek ve školách a školkách – jaká jsou rizika/benefity?

Účinnost nošení roušek u malých dětí je spíše teoretickou záležitostí. V praxi se často stane, že dítě ráno dáte do školky s růžovou rouškou s princeznou a domů se vrací se Spidermanem. Tedy kapénky s potencionální nákazou si děti předají naprosto přímo. Zákonodárci ta nařízení vydají na papíře, ale jak je to potom reálně…

A co nošení roušek u astmatických dětí?

Rouška samozřejmě představuje překážku pro dýchání čerstvého vzduchu, dítě s akutními astmatickými problémy tedy s rouškou bojuje, astmatický záchvat si žádá dobrý přístup kyslíku. Často mi do služby přijde pacient, který má dýchací potíže a přes ústa má látkovou, často velmi tlustou roušku. V tu chvíli mu ji ihned sundávám, úleva nastane okamžitě.

Co děti s alergiemi nebo oslabenou imunitou?

U dětí s oslabenou imunitou by měli roušky nosit spíš lidé v bezprostředním okolí dítěte, aby dítě ochránili.

Rozumím. U problematiky koronaviru ještě chvilku zůstaneme.

2. Jaký je Váš názor na dezinfekci ve školkách? (Podle zkušenosti jedné maminky ji tam dětem stříkají 5-6x za den.)

V dnešní době rodiče často děti až “koupou” v dezinfekci. Potom není divu, že takové procento dětí trpí atopickou dermatitidou, počet dětí s tímto problémem nám stále roste. A je to z velké části i tím, že je je kůže neustále drážděna desinfekcí a kůže dětí ani nemá možnost si vytvořit přirozenou imunitu.

Kůže je z desinfekce suchá, praská, vznikají mikrotraumata – potom na ni naneseme další vrstvu desinfekce a vzniká začarovaný kruh.

Proto si myslím, že je lepší ruce klasicky umýt vodou a mýdlem. Tak jako nás to učily maminky a babičky – po příchodu z venku, před jídlem, po WC.

A další otázky od maminek jsou na téma očkování.

3. Doporučujete očkovat proti meningokokovi? 

Určitě ano, invazivní meningokoková meningitida je velmi vážné onemocnění. Meningokokové infekce (A, C, W135, Y) jsou závažné onemocnění způsobující různé formy zánětů mozkových blan (hnisavé meningitidy) nebo celkové horečnaté onemocnění. Nemoc má velmi často dramaticky rychlý průběh, kdy v krátké době, během pouhých několika hodin, dojde z plného zdraví k životu ohrožujícímu selhání organizmu.

 V současné době je k dispozici vakcína, která chrání proti čtyřem kmenům meningokokových infekcí. Mimo dětí a mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s výskytem těchto infekcí, zejména do Jižní Ameriky nebo Asie. 

Například v Anglii po zavedení očkování klesla smrtnost na meningokoková onemocnění o 80% !!!

Meningokok se rozhodně nevyhýbá ani České republice, bohužel jsme měli v ordinace chlapce, u kterého měla infekce velmi dramatický průběh! 

4. Doporučujete očkovat proti žloutence před nástupem do školky?

Ve školce není dítě kontrolováno rodičem, hygiena může tedy pokulhávat, děti si dávají ruce do úst, předávají si hračky, nanuky. Zde může dojít k nákaze žloutenkou. Žloutenka má inkubační dobu několik týdnů, proto se nejedná jen o onemocnění, které se šíří v nižších sociálních vrstvách. Infekci si můžeme jednoduše přivězt z Egypta, Tunisu či ze zemí jihovýchodní Asie. Někteří lidé mají žloutenku A prakticky bezpříznakovou, jsou např. pouze unavení. Ti potom nemoc přenášejí dále.

Například na jižní Moravě byly všechny děti očkovány po povodních v roce 1997.

Takže doporučujete nebo ne?

Za mě jsou jiná, která jsou důležitější – např. ten meningokok. Ale pokud někdo cestuje často do uvedených zemi, tak bych to naočkovala .

A ještě několik otázek k miminkům.

5. Má význam široké balení?

Určitě ano, když je to potřeba. Ortoped zhodnotí vývoj dětských kyčlí, široké balení potom pomáhá, aby kyčle byly ve správném postavení, tudíž aby se hlavice kyčelní kosti mohla dobře vyvíjet. V dnešní době už to není o tom, že má dítě mezi nožkama škaredou látkovou plenu, ale existují krásné kalhotky s obrázkami, prodyšné. Široké balení je léty prověřená metoda, která v praxi opravdu funguje.

6. Co ohrnování předkožky u chlapečků?

Rozhodně ne předčasně!! Až od jednoho roku a zkoušet opatrně. Pokud to nejde a budeme to zkoušet “na sílu”, tak na předkožce vzniknou trhlinky, hojí se to jizvou a mohou vzniknout nepříjemné srůsty – vznikne tzv. parafimoza.

7. A co nošení miminek v šátku?

Nedělala bych to bez speciálního kurzu, kde se maminky naučí techniku vázání šátku. Stejně je to i s nosítkem. Musí být certifikované a děti v nich musí být usazeny v dobrém postavení – poloha “žabičky” je ta správná, kolínka musí být nad urovní kyčelního kloubu. A hlavně, šátek i nosítko by nemělo být používáno déle než dvě hodiny denně! Je to tedy spíše na přenášení dětí na úřad či do obchodu. Jinak si myslím, že je dítěti lépe, když si může volně ležet v kočárku či postýlce, než zavázané v šátku.

Předposlední miminkovská otázka je o manipulaci.

8. Co držení hlavičky – jak dlouho ji máme držet? Proč není dobře “nutit” předčasně dítě si ji držet samo?

Ve třetím měsíci by si miminko mělo už hlavičku držet samo – začíná tzv. pást koníčky – do té doby rozhodně držet hlavičku.

9. Od jakého měsíce mohu kojenci výrazně či úplně omezit kojení přes den? Dceři hodně chutnají příkrmy a před mlékem je upřednostňuje (věk cca půl roku).

Kojení do 6.měsice věku rozhodně doporučuji, příkrmy dáváme postupně – nahrazujeme jimi dávky mléčka. Převedení tedy nějaký čas trvá. Většinou se mléko dává na uspání dítka, na noc se dávají mléčné kašičky. Přes den začínáme zeleninové, masovozeleninové příkrmy. Doporučuji mrknout na můj článeček o příkrmech, tam je vše rozepsáno. 

A teď z trochu jiného soudku.

10. Co používání ortopedických vložek, barefoot bot?

Pokud má dítko ploché nohy, je nutné, aby nosilo speciální vložky do bot! Vložky podepírají nožní klenbu. Barefoot boty dle mého mají význam v přírodě a v nerovném terénu. Kde drobné nerovnosti plosku stimulují a jsou přínosné pro správný vývoj nožní klenby. Pokud je budeme dítku obouvat na procházky po chodnících ve městech, nemají vůbec žádný smysl.

A teď mám ještě několik otázek z Vaší pediatrické praxe.

11. Mám dítě, co nepasuje do tabulek. Jak hodně se lékaři řídí tabulkami? Co děláte, když tam dítě nezapadá?

Tabulky jsou spíše taková pomocná berlička. Spíše to může i maminkám dát zpětnou vazbu, jestli je dítě malinké a měly bychom například zařadit nějaký dokrm nebo naopak. Tož se také často stává, tím, že jsou maminky s dítětem denně, tak nevnímají, jak váha roste či klesá. Samozřejmě ale musíme brát v úvahu i výšku rodičů a prošetřit metabolismus dítěte a udělat vyšetření gastrointestinálního traktu ultrazvukem. Percentilové grafy by rozhodně neměly být jediným měřítkem toho, jak dítě prospívá.

12. Jaká je, podle Vás, nejčastější chyba maminek? Nebo takhle, kdybyste mohla maminkám poradit jednu věc, co by to bylo?

Maminky v dnešní době strašně moc sledují diskuze na internetu a jsou zmateny množstvím často klamavých informací. Potom se často setkáváme s tím, že neustále mění UM, střevo dítěte si ani nemá možnost zvyknout. Velmi často se potkávám s tím, že rodiče spí s miminkem v jedné posteli, což je dle mého názoru jedna z nejnebezpečnějších věcí. Dítě by mělo spát vždy ve své vlastní postýlce s monitorem dechu. A za mě je velká chyba dítě nenaočkovat. Ale to by bylo na velmi dlouhou debatu.

13. Co Vás nejvíce baví na práci doktorky?

Práce pediatra mě velmi baví, s dětmi je ta práce ve velkém procentu velmi milá, pozitivní. Samozřejmě přicházejí i chvíle, kdy je malinké dítě těžce nemocné a je náročné vědět, že jemu ani rodině nemůžeme více pomoci. Nebo úmrtí mladé slečny na nádorové onemocnění mě velmi zasáhlo. Viděla jsem, jak nám schází před očima. Nechtěla ani žádné léky od bolesti, což bylo hrozné, neustále jsem ji přesvědčovala, ať si nechá pomoci, ale byla hrdá a silná až do konce. Často na ni myslím.

A druhé věc, která mě na mé práci velmi baví, je komunikace s rodiči. Celkově se velmi těším do vlastní ambulance, kde budu mít možnost rodiny znát, řešit i sociální problémy. To je v nemocnici velmi omezené. Lékař pak vidí jen jeden konkrétní problém, který v té chvíli řeší. Já se ale velmi těším na to, že budu moci ve své ambulanci řešit konkrétní dítě jako celek. Proto se snažím z naší ambulance vytvořit takové malé dětské centrum. Nyní máme dětskou psycholožku a fyzioterapeutku. Komplexní péče je z mého pohledu velmi důležitá.

Tak to byl, myslím, velmi trefný závěr našeho rozhovoru s dětskou lékařkou Terezou Filovou. Můžete ji sledovat na facebooku a číst její blog Léčím děti.

Děkuji za rozhovor.

Diskuze a podrobněji rozebrané otázky z více pohledů najdete v klubu Pomelo pro zdraví dětí. Můžete se přidat na 14 dní zdarma.